Koloseum
Údolí s Koloseem, které se rozkládá mezi Palatinem, Velií, Oppiem a Caeliem, tvořilo tradičně jeden z bodů města založeného Romulem a patřilo k nejstarším urbanistickým strukturám. Během císařství zde vznikal velký počet veřejných budov. Nera začlenil areál do svého Domus Aurea, ale Flaviovci ho vrátili římskému lidu. Vznikl tu Flaviovský amfiteátr spolu s řadou jiných staveb. Patřila sem i kasárna gladiátorů, dále nemocnice a skladiště. Nedaleko odtud bývala i císařská mincovna Moneta, která sem byla přeložena z Kapitolu.
Koloseum se tomuto amfiteátru říká podle kolosální sochy císaře Nerona, která byla později přebudována na sochu boha Helia. Kolosální socha Nerona pocházela z dílny řeckého sochaře Zenodora, který si vzal za vzor slavný Rhódský kolos. Socha byla 35 metrů vysoká a až do r. 1933 stál její podstavec na původním místě. Pak byl zničen. Socha byla odstraněna, když Hadrián začal stavět chrám Venuše a Romy. Bylo potřeba 24 slonů, aby pohnuli s vozem, na němž byl kolos naložen.
Před začátkem stavby zde bylo jezero. V r. 72 n. l. ho nechal postavit císař Vespasianus. Za jeho vlády byla postavena tři patra, která císař Titus ještě o jedno zvýšil. Koloseum bylo otevřeno slavnostně r. 80 n. l. Na počest otevření se zde konaly stodenní zápasy a štvanice na zvěř, pro které bylo použito 1000 gladiátorů a 5000 zvířat.
Následující zásahy do Kolosea byly provedeny Trajánem a Antoninem Piem. Alexander Severus opravoval jeho konstrukci poté, co bylo Koloseum v r. 217 zasaženo bleskem. Další opravy prováděli Gordianus III. a Trajánus Decius, a to po opětovném zasažení bleskem v r. 250. Další nezbytná rekonstrukce proběhla v r. 429 a 443 po zemětřesení. Odoakar nechal v l. 476 – 483 postavit spodní schodiště i se jmény senátorů. Poslední zásah provedl Teodorich, ale brzy poté začala stavba pustnout a chátrat. Své poslední představení zažilo Koloseum v r. 523 za vlády Teodoricha.
Zápasy gladiátorů v Koloseu zakázal císař Honorius r. 397 n. l., ale znovu byly obnoveny za císaře Valentiniána III. Štvanice na zvěř skončily až za gótského krále Teodoricha Velikého v r. 523, který také provedl poslední restaurátorský zásah do této stavby.
Ve středověku se část zdí v důsledku zemětřesení zřítila. Ruiny pak posloužily římské šlechtě jako pevnost, později jako kamenolom travertinových bloků. Až papež Benedikt XIV. v polovině 18. st. zasvětil stavbu Kristovu umučení pro krev mučedníků, která zde byla prolita. Podle křesťanské legendy byli divoké zvěři vrháni za oběť i křesťané. Soudí se, že zde takto zahynulo 400 000 lidí. Z Kolosea se dodnes dochovala jen jedna třetina.
Koloseum má elipsovitý půdorys s vnějším obvodem 527 metrů, délkou podélné osy 188 metrů a příčné osy 156 metrů. Výška stavby je 48,5 metru. Venkovní strana je z travertinu, z vnitřní strany byl použit tuf a cihly.
Na severovýchodní straně jsou zachována všechna čtyři patra, první tři s arkádami, jejichž pilíře jsou ozdobeny dórskými, jónskými a korintskými polosloupy, čtvrté poschodí tvoří uzavřená zeď s korintskými pilíři, mezi kterými byla okna a nyní volné prostory, které obsahovaly pozlacené štíty. Řada opěrných bodů držela nosníky velké plachty, která měla diváky chránit před sluncem. Nejdůležitější vchod byl na severní straně a byl určen císaři. Císařská tribuna byla na jihu krátké osy. Zde sedávali také konzulové a kněžky Vestálky. Na severní straně byla tribuna prefekta města a jiných soudců. Nejbližší řada k aréně byla rezervována pro senátory. Nad arkádami nad vchody byla umístěna čísla, která korespondovala s čísly na vstupenkách. Za veřejné hry sice návštěvníci nemuseli platit nic, ale potřebovali jakési žetony, na nichž stálo číslo jejich sedadla a popis cesty k němu. Podle propočtů byla kapacita amfiteátru 73 000 diváků. Kolem stavby byla volná, travertinem vydlážděná plocha a kolem ní dvoupatrový portikus.
Aréna je dlouhá 85 metrů a 55 metrů široká. Arénu od diváků oddělovala železná síť. Aréna byla v minulosti přikryta dřevěnými deskami, které se mohly odstranit, když to představení vyžadovalo. Podzemí obsahovalo mechanická zařízení na zdvihání klecí se zvířaty, kulisy pro postavení různých scén, zbraně pro gladiátory a nákladní výtahy, které za pomoci komplikovaného systému závaží přepravovaly šelmy a těžké kulisy do arény. Tento podzemní labyrint neumožňoval provádět tzv. naumachie – představení námořních bitev, pro které bylo nezbytné zaplavení arény. Hlavní chodba probíhala pod vchodovými chodbami východní směrem až ke gladiátorským kasárnám Ludus Magnus.
Stát organizoval zápasy z politických důvodů, aby si udržel přízeň národa. Gladiátoři byli vybíráni z odsouzenců na smrt, z válečných zajatců a otroků. Boj končil smrtí jednoho z bojujících, publikum však mohlo prohrávajícímu udělit milost. Pořadatelé her viděli raději, když umíralo méně gladiátorů, protože jejich vzdělání a obživa pohlcovaly enormní sumy. Konaly se zde dva typy představení: Munera - zápasy mezi gladiátory a Venationes - hony na dravou zvěř. V období republiky, než bylo postaveno Koloseum, se pořádaly hry na Foru Romanu, na Foru boariu nebo později na Martivě poli. Např. při příležitosti vítězství nad Dáky uspořádal císař Trajanus hry, na kterých bylo použito 10 000 gladiátorů a 11 000 kusů dravé zvěře.
