Vatikán - obecné informace

I když je to ministát, přesto má svou banku, poštu, známky, rozhlas, vlastní měnu, železnici o délce 660 metrů, postavenou v r. 1931, armádu o sto členech švýcarské gardy, letiště pro vrtulníky, deník L´Osservatore Romano a dokonce, spíše symbolické než skutečné, vězení. Vatikán má něco kolem 1000 stálých obyvatel. Jsou to většinou kněží a jeptišky, kteří tvoří administrativu státu. Kardinálové, kterých kolem 130, jsou počítáni k obyvatelům Vatikánu jenom v době svého pobytu v Římě. V průběhu historie katolické církve si římští papežové činili nároky na území na Apeninském poloostrově jako světští panovníci. Původně usilovali o rozšíření svých nároků na celou Itálii, přičemž se opírali o tzv. darovací listinu Konstantina Velikého. Konstantin Veliký prý daroval papeži Silvestru I. a římskokatolické církvi privilegia za to, že byl křtem zbaven těžké nemoci. Tato listina papežům darovala Řím, Itálii a západní provincie římského impéria.

Ager Vaticanus se rozkládá mezi vatikánskými pahorky a Tiberem. Toto území původně k městu nepatřilo, bylo považováno za předměstí. Podél silnice se nacházely vily a hroby. Kromě toho tu stálo ohromné Hadriánovo mauzoleum. Byla zde objevena i Agrippinina vila k níž patřil Caligulův cirk. V oblasti blízko u náměstí sv. Petra stávala velká svatyně bohyně plodnosti Kybely. Na tomto místě dal Caligula na původně soukromém pozemku zřídit po něm pojmenovaný cirk, který dokončil Nero. Uprostřed stál asi 25 metrů vysoký obelisk bez hieroglyfů. Aby bylo možné jej dopravit z Egypta, musela být postavena loď odpovídajících rozměrů. Claudius ji dal později potopit před přístavem ve Fiumicinu, kde posloužila jako základ mola. Pod bazilikou sv. Petra se nachází vatikánská nekropole. Zjevně tu byli pohřbíváni i křesťané. Mezi 2. a 4. st. tu dali bohatí pozůstalí zřídit většinou pravoúhlé hrobky, které měly často po stranách výklenky. Na severu se rozkládalo obdélníkové náměstí o rozměrech 7 x 4 metry, kolem kterého bylo seskupeno několik mauzoleí. Podle legendy se tu nacházel i hrob sv. Petra. Ve 2. st. byl nad jednoduchou hrobkou postaven pomník, tzv. Gaiův tropaion. Konstantin dal tuto svatyni v r. 313 začlenit do nového monumentu, martyria, a udělal z něho centrum presbytáře jeho nové baziliky. Pětilodní Konstantinova bazilika se vyznačovala řadami vždy se 24 sloupy, dlouhou úzkou příčnou lodí a apsidou na konci. 36 centimetrů pod středem příčné lodě se nacházel hrob sv. Petra. Na tomto místě byla postavena další monumentální edikula s baldachýnem, který spočíval na čtyřech sloupech z mramoru. Protože se zde konaly výhradně smuteční obřady, nebyl zde oltář. Církevní papežský stát se na historicko politické scéně začal formovat již ve 4. st. Papežové získávali postupně rozsáhlá území v dnešní Itálii a také politickou váhu a moc. Když je v 8. st. začali ohrožovat langobardští králové, papežové se obrátili s žádostí o pomoc na franskou říši. Panovník Pipin Krátký přidělil papeži Štěpánu II. rozsáhlé území a Karel Veliký je ještě rozšířil. Další historii církevního státu a jeho územím i vnitřním proměnám dominoval staletý boj mezi papeži a římskoněmeckými císaři, mezi církevním papežským státem a Svatou říší římskou, která se zformovala v r. 962.

Od pol. 17. st. se území církevního státu začala opět zmenšovat. Po Velké francouzské revoluci byla v r. 1798 vyhlášena Římská republika. Napoleon Bonaparte pak nejdříve církevní stát obnovil a posléze jej prohlásil za součást císařství. Vídeňský kongres v l. 1814 -1815 církevní stát opět obnovil, v r. 1849 vznikla opět Římská republika. Pak Napoleon III. vrátil papeži moc. Toto období vyvrcholilo sjednocením Itálie a dobytím Říma v r. 1870. Řím se stal hlavním městem Itálie. Garanční zákon přiznal papežům právo suveréna a ponechal jim Vatikán. K plné dohodě ale došlo až v r. 1929.

Vatikánský stát v dnešní podobě tedy vznikl na základě tří dokumentů, kterým se říká lateránské smlouvy. Mezi Mussolinim a papežem Piem XI. byla v r. 1929 podepsána dohoda, na jejímž základě vznikl plně suverénní stát. Papežovu čestnou stráž tvoří Švýcarská garda. Tvoří ji katoličtí Švýcaři ve věku 19 až 25 let, kteří musí být svobodní. Doba služby je 2 - 20 let. Garda má sto členů, z toho 4 důstojníky, 23 poddůstojníků, 70 halapartníků, 2 bubeníky a 1 kaplana. Když konkláva kardinálů v říjnu 1978 zvolila krakovského biskupa Karla Wojtylu za papeže, bylo to překvapení pro celý svět. Poprvé dosedl na Petrův trůn Slovan. Jediným neitalem v dějinách církve byl papež Hadrián VI., Holanďan z Utrechtu, jehož pontifikát trval dva roky od r. 1521 do r. 1523. Karol Wojtyla vešel do dějin papežského státu jako Jan Pavel II. Jeho plný titul zní: Jeho Svatost Jan Pavel II., biskup římský, vikář Ježíše Krista, nástupce knížete apoštolů, nejvyšší velekněz katolické církve, patriarcha Západu, primas italský, arcibiskup a metropolita provincie římské, suverén Vatikánského městského státu a sluhů Božích. Narodil se r. 1920 nedaleko Krakova. Na krakovské univerzitě studoval polský jazyk a literaturu. V r. 1939, za německé okupace, byla Jagellonská univerzita zavřena a Wojtyla pracoval až do konce války jako pomocný dělník. Po válce se na univerzitu vrátil, ale tentokrát se věnoval studiu teologie. Po úspěšném ukončení studia byl r. 1946 vysvěcen na kněze a pokračoval ve studiu v Římě na Papežské univerzitě, kde získal doktorát teologie. Roku 1958 byl vysvěcen za biskupa a v r. 1964 byl jmenován papežem Pavlem VI. za krakovského arcibiskupa. Svou politiku soustředil na obranu náboženství a věřících. V r. 1967 se stal kardinálem. Ve Vatikánu se stal členem Synody a pracoval v některých vatikánských ministerstvech. Po smrti Jana Pavla I. se konkláva kardinálů nemohla dohodnout na volbě papeže z italských kandidátů. Krakovský arcibiskup byl nakonec zvolen většinou hlasů 103 ze 109 možných. Pro pontifikát Jana Pavla II. je charakteristická jeho misionářská snaha o upevnění a rozšíření křesťanství v zemích bývalého komunistického bloku a v zemích třetího světa. To dokazují i nesčetné návštěvy různých států ve všech kontinentech světa. Další prioritou politiky Svaté stolice je mírové řešení konfliktů a humanitární pomoc obyvatelstvu Afriky, Asie a Latinské Ameriky.

Když je papež ve Vatikánu, poskytuje audience trojího druhu: soukromé, mimořádné a všeobecné. Všeobecné přijetí se koná vždy ve středu v 10 nebo v 11 hodin. V zimě probíhají audience v přijímací síni vedle baziliky nebo v bazilice samé, na podzim a na jaře na náměstí sv. Petra a v létě v soukromém sídle v Castel Gandolfo. Každou neděli v poledne pronáší papež modlitbu Anděl Páně a krátké kázání z okna své studovny v Apoštolském paláci. V poledne na velikonoční neděli a na Boží Hod vánoční žehná papež Urbi et Orbi z balkónu před bazilikou.